Znáte historii snubních prstenů?

16.01.2019

Snubní prsteny hrají na svatbě vždycky jednu z hlavních rolí. Většina novomanželů je chce mít zvěčněné i na svatebních fotkách. My je nejraději fotíme přímo na rukách daného novomanželského páru, nevymýšlíme většinou žádná speciální zátiší, protože si myslíme, že na dlaních, které se vzájemně dotýkají, vypadají snubní prstýnky nejlépe. 

Trocha historie 
Dávní Egypťané prý při svatebním obřadu využívali prstýnky již kolem roku 3000 př. n. l. Kroužek splétali z rákosu nebo konopí, které rostly kolem životadárného Nilu. Kruh jako symbol věčnosti však nevyužívali pouze obyvatelé z delty této řeky, ale i další starověké kultury. Manžel provlékal své ženě prsteníček otvorem prstenu, který měl představovat vstup do společné budoucnosti. Ani volba prstu, který tento prsten ponese, nebyla náhodná - právě jím prý prochází žíla spojená přímo se srdcem. Nasazením prstýnku muž vkládal důvěru ve svoji vyvolenou a v její schopnost pečovat o společný dům. Snadno zničitelné rákosové kroužky brzy nahradily obroučky vyřezávané z kostí, kůže nebo slonoviny.
Starověký Řím: nevěstu za prsten

Ani Římané se tradici snubního prstenu nevyhnuli, šperk však často předával ženich nevěstině otci a sloužil jako symbolická platba za kupovanou manželku. Ve 2. století př. n. l. si římští manželé věnovali hodnotné obroučky z drahého kovu jako odznak důvěry: muž ženě věřil, že se dobře postará o jeho cenný majetek. Z těchto časů pochází i první vyrývání vzkazů na prstýnky. Prsteny mohly být nošeny na každém prstu, přesto Římané i Řekové upřednostňovali čtvrtý prst levé ruky, neboť i oni věřili v jeho přímé spojení se srdcem. 

Dlouhá staletí vnímali křesťané předání snubního prstenu jako pohanskou tradici. Svůj názor změnili až v 2. polovině 9. století, kdy církev začala oslavovat oficiální sňatky. Dle zvyku měl ženich po slovech "Tímto prstenem si tě beru za ženu" navléci obroučku na prst a pokračovat větou "Toto zlato a stříbro ti dávám" a vložit nevěstě do dlaně mince. Ve středověku nebylo manželství nutně spojením dvou milujících se duší, ale smlouvou mezi rodinami a způsobem, jak zajistit ekonomickou soběstačnost mladého páru. 

20. století: rozmach pánských snubních prstenů
Až do 40. let 20. století pánové snubní prstýnky nenosili. Teprve válečné časy je při bojích v zámoří a daleko od domova přiměly navléknout na prst kroužek jako demonstraci vzpomínek na manželku a odhodlání vrátit se k ní. Po druhé světové válce se důkaz lásky proměnil v tradici.


Je pravdou, že pojetí svateb se v historii průběžně měnilo, ale snubní prsteny zůstávají a žádná svatba se bez nich neobejde, i kdyby to měly být plastové prsteny z pouti, jaké použil Hugh Grant ve filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb, když ty pravé zapomněl doma. Tak si je ve váš velký den dobře ohlídejte.